INTENZIVNÍ TERAPIE O.T.A. ambulantní

 

Výsledky měřeného chování u 10 dětí pracujících metodou O.T.A. z pilotního projektu VZP

 

Videokazuistiky z půlroční (4 hodiny týdně) terapeutické práce u starších dětí (3-7 let), se kterými se pracovalo v rámci Pilotního projektu VZP na ověření ucelené metodiky intenzivní rehabilitace a prověření její efektivity za využití testů dětské psychiatrie u dětských pojištěnců VZP, najdete v záložce Video.

(Pilotní projekt VZP zahrnoval děti starší 3 let, tedy děti, u kterých již byla symptomatika PAS zcela rozvinuta.)

Grafy s výsledky měření nežádoucího (ve výjimečných případech naopak žádoucího) chování u dětí během 24 lekcí intenzivní rehabilitace za pomoci metody O.T.A. Děti jsou řazeny abecedně dle přiřazených písmen namísto celých jmen. U každého dítěte je za grafy uvedeno stručné hodnocení vypracované vedoucím terapeutem.

(Ke stažení zde (pdf, 350,9 KiB))


GRAF 1
Následující graf vyjadřuje míru zlepšení měřeného problémového chování jednotlivých dětí v procentech.
Pro každé z osmi dětí (osa x), u kterých bylo měřeno stejné chování v průběhu 24 terapií, je modrým sloupcem vyjádřeno procentuální zlepšení měřeného chování 1 a červeným sloupcem chování 2.


V průměru došlo ke zlepšení měřeného problémového chování o 70,5 % za 24 terapií.

Z důvodu nevyhovující skladby dětí ve stávající skupině (malá příležitost dalšího rozvoje sociálních kontaktů a komunikace) byly dvě ze sledovaných dětí (B a I) v polovině projektu přeřazeny do jiné terapeutické skupiny. Tím došlo i ke změně měřeného problémového chování. U dítěte I došlo v první polovině projektu k velmi výraznému zlepšení, měřené problémové chování (CH1 a CH2) se již téměř nevyskytovalo. Dítě B naopak hledalo různé únikové strategie, kterými se snažilo unikat z řízených činností. Objevilo se velmi problematické únikové chování (křik a vzdor – CH4, smích a stereotypní „samomluva“ – CH3). U těchto dětí je proto měřené chování jiné v první a druhé polovině projektu (graf č. 2).

 

GRAF 2

V průměru došlo ke zlepšení měřeného problémového chování o 30,6 % za 12 terapií.

Vzhledem k celkovým výsledkům měření sledovaného problémového chování lze konstatovat, že u všech dětí v pilotním projektu došlo ke zlepšení a jsou u nich patrné pokroky. Zhoršená míra problémového chování byla zaznamenána pouze u jednoho sledovaného dítěte, a to u jednoho ze čtyř druhů problémového chování. U tohoto dítěte došlo v průběhu sledovaného období k posunu ve vývoji sociálního chování, dítě se dostalo do období vzdoru, kdy zkouší hranice, autoritu a vymezuje se vůči svému okolí. Zároveň byly vzhledem k rozvoji expresivní složky řeči zvýšeny nároky na dítě ze strany terapeutů a posléze i rodičů tak, aby se dítě učilo domlouvat a vyjadřovat své potřeby mluvenou řečí. Těmto nárokům se dítě intenzivně bránilo, snažilo se použít různé únikové strategie a svá přání si plnit pro něj jednodušším způsobem (křik, vzdor, negace).

 

 

DÍTĚ A

Hodnocení terapeuta – dítě A

  • od druhé terapie se účastní integrační skupinky – zpočátku to způsobilo větší počet křečí a třepání (mnoho vjemů, mnoho emocí), ale postupně hodnoty začaly opět klesat
  • v závěru projektu se objevuje obsesivní chování se zaměřením na dírky
  • celkově výrazné zlepšení v komunikaci a sociálním chování, je veselejší, projevuje více zájmu o vrstevníky, o komunikaci a společnou hru s nimi

 

 

DÍTĚ B

Od půlky (13. terapie) nová skupina i vedoucí, ještě 3 terapie pokračováno v měření SKLÁNĚNÍ SE K ZEMI, ťukání už neměřeno, protože se objevilo nové chování – křik a neklidná pusa - smích, proto dítě přeřazeno do nové skupiny, kde se pracovalo především s odpíráním pozornosti a v té době mělo část terapie individuálně.
Od 16. terapie změněno měřené chování v návaznosti na jeho nové strategie (začalo hodně křičet a vzdorovat) CH1 - neklidná pusa, CH2 - křik / smích jako únik.
17. terapie odchod po 1 hodině – neštovice, potom dva týdny nemocné.
Během 23. terapie: negace, odmítá se podřídit autoritě, snaží se vymoci si své křikem, nechce vybrané odměny – křičí, tedy je tam přechodné zhoršení.

Hodnocení terapeuta – dítě B

 

  • méně se vzteká a křičí, přetrvává velký celkový neklid (ruce, nohy, třepání, sklánění k zemi), velké mluvní stereotypy

  • komunikace – pokud je v klidu a motivované, umí oslovit a zeptat se „Můžu...?“, častěji ale spadá do nefunkčního opakování (echolalie)

 

 

DÍTĚ C

Hodnocení terapeuta – dítě C

 

  • dítě se naučilo spolupracovat, pochopilo příčinu a následek, což je základem dalšího učení

  • snížily se stereotypie horních končetin, občas ještě přítomny: při emoci (strachu nebo radosti)

  • objevuje se repetitivní chování: "měření", nejčastěji kartami, ale i různými předměty

  • verbální stereotypie: mírné zlepšení, výsledky nekonzistentní závislé na dalších faktorech (exém)

  • navzdory zlepšené spolupráci je někdy více uzavřené a bojácné

 

 

DÍTĚ D

Hodnocení terapeuta – dítě D

  • začíná imitovat (tlesknutí)

  • potřebuje hodně klidnit, čekat a vracet, zpřítomňovat

  • reakce na jméno zůstává neupevněná

  • rozumí motivačnímu systému

  • minimálně se válí, méně se vzteká, ale občas je celkově negativistický a vrací se k dřívějšímu chování (vztek, křik, negace, agrese vůči asistentce)

 

 

DÍTĚ E

Hodnocení terapeuta – dítě E

  • Výrazně méně úzkostný, dokáže být většinu času v přítomnosti ostatních dětí a účastnit se společných aktivit

 

 

DÍTĚ F

Hodnocení terapeuta – dítě F

 

  • téměř odeznělo sebepoškozování – objevuje se pouze ve chvílích, kdy se hodně bojí
  • agrese vůči okolí zůstává, i když je jí výrazně méně a je většinou strategií, jak získat pozornost dospělých
  • válení – nedaří se odstranit, celkově dítě potřebuje větší důraz na nácvik akceptace autority a dokončování činností – možný úkol na další období
  • horší spolupráce s rodinou, rodiče jsou spíše pasivní, nedošlo k přijetí diagnosy, s dítětem cíleně nepracují, tudíž se nedaří generalizace nabytých dovedností do domácího prostředí

 

 

DÍTĚ G

Hodnocení terapeuta – dítě G

  • začal mluvit, výborně imituje, je přítomnější, radostnější, celkově více součástí skupiny, všímá si ostatních
  • odbourány problémy s jídlem, jí sám příborem
  • autoagrese (bouchání hlavou) se vyskytuje v mnohem menší míře a s výrazně nižší intenzitou (dává si pozor), stejně jako křik při čekání
  • zhoršení v 17. terapii: několik dní předtím dítěti trhali 7 zubů a měl velké bolesti

 

 

DÍTĚ H

Hodnocení terapeuta – dítě H

  • v 15. terapii změněn z personálních důvodů asistent, přechodně se zhoršilo měřené chování – dítě bylo zaujato novým člověkem
  • velké zlepšení, snaží se (funguje odepření pozornosti). Zlepšení i doma, kde rodiče uplatňují stejný přístup. Problémové chování nebylo možné řešit motivačně.
  • v terapii plně přítomný, má sám ze sebe radost, chlubí se komunikace – minimalizace echolálií, lepší porozumění, začíná oslovovat a říkat „Můžu...?“
  • Nečeká na oční kontakt po oslovení
  • problémem zůstává velké emoční prožívání: měření rukama, neklid v obličeji, generalizace v nových, méně strukturovaných situacích

 

 

DÍTĚ I

Toto chování se od 13. lekce již neobjevilo (změna skupiny, do které docházel, povedlo se generalizovat)
 

Hodnocení terapeuta – dítě I

  • po přechodu do druhé skupiny nezačal znovu křičet, ale naopak přijal dobře novou autoritu a už nekřičel, takže dále neměřeno – výsledek by byl téměř vždy blížící se nule
  • jako vzdor proti autoritě začal používat válení, což se vystupňovalo od třetí terapie, ale s pomocí motivace a důslednosti se ho podařilo naučit činnosti alespoň zčásti aktivně provádět a také je dokončovat
  • přetrvává problém s neklidnýma rukama, které křečovitě zatíná - zůstává téměř ve stejné míře a nedá se příliš odstranit, je problém ho z křečí dostat, převést jeho pozornost
  • naučil se nové způsoby komunikace – kývání ANO, výběr až ze 6 komunikačních karet a objevují se první slůvka (komplikovanější situace – rodiče jsou cizinci, dítě má tedy dvojjazyčnou výchovu)

 

 

DÍTĚ J

Převlékání - přichází v afektu až do 4. terapie, potom zmírnění, křik nebo pláč do 10. terapie, potom příchody v klidu.
Vždy horší jedno měřené chování a druhé lepší: když má hodně neklidné ruce, je víc potichu a naopak.

9. terapie: poprvé v novém prostředí
12. terapie: přeřazení do větší skupiny dětí

 

Hodnocení terapeuta – dítě J

  • Celkově výrazně klidnější a ochotnější podřídit se autoritě.
  • Přetrvávají problémy s prožíváním emocí (velký neklid, měření) a velké mluvní stereotypy.